Městské pozemky se neprodávají

Hlavním tématem listopadového zastupitelstva byly pozemky, zejména prodej drobnějších částí občanům.

Při rozhodování o prodeji městských pozemků se já osobně řídím heslem "městské pozemky se neprodávají".

Jako město máme to štěstí, že jsme měli šikovné předky, kteří nám nashromáždili značný nemovitý majetek. Vlastníme nejen pozemky na území města, ale i mimo ně, např. koupaliště na Babyloně, vrchol Čerchova a spoustu krásných lesů.

A já cítím závazek v této tradici pokračovat. Tedy vhodné pozemky nakupovat, ale vlastních pozemků se nezbavovat, nerozdrobovat nemovitý majetek ani drobnými prodeji. Pozemek je prostě pozemek. Získané peníze ztratí hodnotu, pozemek ne. Navíc nikdy nevíme, zda se nám někdy nebude hodit na realizaci nějakého projektu.

Jedinou výjimkou z pravidla jsou naprosto zřejmé případy nápravy omylů.

Čímž ale v žádném případě nechci říct, že město by nemělo vycházet vstříc občanům. Právě naopak. Správné řešení ale vidím jinde. Město má celé množství nástrojů, jak zajistit, aby daný občan mohl svůj projekt realizovat i bez vlastnictví pozemku: výpůjčka (ta je zdarma), pronájem, pronájem za symbolickou cenu... Eventuelně směna pozemků.

Je to o komunikaci v každém jednotlivém případě tak, aby situace byla vyřešena co možná nejpohodlněji pro občana, aniž by se město vlastnictví pozemku zbavilo.

Zakládám si na spravedlnosti a rovnosti a jsem přesvědčena, že tento jednotný přístup ji zajišťuje nejlépe. V případě individuálního přístupu k jednotlivým případům prodeje je velmi obtížné zhodnotit, kdy se ještě jedná o maličký nepodstatný kousek a kdy už je pozemek zásadnější, který zamýšlený projekt je podstatný a který ne a samozřejmě i to, který žadatel je upřímný a který má třeba cosi za lubem.

Zároveň se ale umím podívat na věc pohledem žadatelů a chápu, že často je pro ně koupě pozemku nejideálnějším řešením a že ani nejvstřícnější jiné řešení prostě není ono. A naprosto rozumím, pokud na mě v některých případech nadávají.

Nicméně jsem vázána rozhodovat o hospodaření z pohledu města. Nejen zákonem, ale i vlastním svědomím. Ostatně právě pro můj smysl pro správnost a spravedlnost, v dnešní době až směšný, jste mě mnozí volili. Chápavosti a laskavosti si v životě velmi vážím, nicméně v případě prodeje městských pozemků by jejich přemíra mohla vést k tomu, že si postupně rozprodáme město pod rukama. Což by bylo nakonec k újmě nás všech jako celku.

Přestože je za současného stavu v zastupitelstvu krajně nepravděpodobné, že by můj hlas byl rozhodující, a pro výsledek je tak vlastně jedno, jak hlasuji, cítím potřebu svůj postoj vysvětlit.

A končím prosbou: nenadávejte na mě zas tak moc 😉