Reakce na reakci kolegy Antoše ve Zpravodaji 10/25

Reakce kolegy Antoše na můj článek ve Zpravodaji vykazuje několik zásadních problémů:

1. Liší se vysvětlení členům finančního výboru od vedoucí finančního odboru a následné vysvětlení zastupitelce na jednání zastupitelstva od vedoucí finančního odboru a starosty města, ze kterých vycházím v článku, a vysvětlení ve Zpravodaji.

Logicky nemůžou být dvě různá vysvětlení stejné věci obě pravdivá.

Takže se prezentují smyšlenky buď finančnímu výboru a na jednání zastupitelstva, nebo ve Zpravodaji.

2. Uplatňování pohledávky u soudu po částech je sice možné, ale krajně neobvyklé. Dělá se občas v případech, kdy má pohledávka různé části s různou pravděpodobností úspěchu řízení. Což zde není.

Základní problém ale zůstává stále stejný: kdo o postupu města ve věci desítek milionů rozhodl? 

Ve věci nebylo přijato žádné usnesení. A jinak než usnesením ve věcech města rozhodovat nelze.

3. Ve vysvětlení účetního zacházení s pohledávkou plete kolega jablka a hrušky – konkrétně zřízení a odpis opravné položky.

Správný postup je (zjednodušuji pro snazší pochopení, odborníci prominou), že pokud je nejisté, zda účetní jednotka dostane zaplacenou pohledávku, zřídí na ni opravnou položku. To znamená, že ji "dá v účetnictví stranou", aby je nezkreslovala. A čeká se, až se situace vyjasní.

a) Když situace dopadne dobře, opravná položka se zruší, tím přestane být pohledávka "stranou", dostane se do "normálního" účetnictví a vyřídí se zaplacením

b) Když situace dopadne špatně, opravná položka se odepíše. Čímž pohledávka zanikne bez zaplacení.

V naší situaci měla být opravná položka zřízena v okamžiku, kdy město nabylo dojmu, že by ji nemuselo dostat zaplacenou. Tedy nejpozději v okamžiku, kdy pohledávku žalovalo. Měla tak být určitě vytvořena na částku, kterou město nežalovalo, a ideálně i na tu, kterou žalovalo, protože i ta je nejistá.

A tak měla pohledávka několik let čekat stranou v účetnictví ve formě opravné položky, až se vyjasní, co s ní bude.

To se vyjasnilo 15.07.2025 konečným rozhodnutím soudu, kdy město prohrálo a nemá na pohledávku nárok.

V tomto okamžiku se měla opravná položka odepsat. Tím by pohledávka zmizela z účetnictví. To se ale týká až roku 2025, v závěrce roku 2024, o kterou jde, by se to nijak neprojevilo, tam měla být stále jako opravná položka (takže pohledávka "daná stranou")

Realita je tak velmi pravděpodobně ta, že se nějak rozhodlo, co se s pohledávkou bude dělat, aniž by někdo přemýšlel, že na to nemá kompetenci, že to má rozhodnout zastupitelstvo a že by se to mělo taky nějak zaúčtovat. A tak to běželo roky, než si toho všiml finanční výbor, kde aktuálně máme 2 daňové poradce. Chybu město uznalo. Jenže pak přišlo na to, že vlastně nedávno přišel ten finální rozsudek, kde město prohrálo, a pohledávku tak s jistotou nedostane, takže ji může už rovnou odepsat. Ale v roce 2025 - ne v roce 2024, o který jde.

Nicméně že se to dá skvěle využít, když se to trochu překroutí, abychom z toho vyšli tak, že my na městě chyby neděláme a snaživá zastupitelka je hlupačka.

A mimochodem, inventarizační komise inventarizuje, nerozhoduje o zaúčtování. To musí dělat někdo, kdo umí účtovat.

4. Hlavní poselství mého článku, tedy že mi vadí způsob řešení problémů na městě, tím nabývá na intenzitě. Nejjednodušší řešení za upozornění na chybu poděkovat a opravit ji se zde nepěstuje. Naopak v takovém případě nastoupí hysterie a zapojuje se kreativita, jak by se dala situace zašmoulit, aby se vymyslelo alespoň jakž takž věrohodné vysvětlení, že my přece žádné chyby neděláme. Bez ohledu na pravdu a pověst kolegyně.

Místo, aby se čas a energie na to spotřebované využily na něco užitečného.

A nakonec soutěžní otázka: Proč je pod odpovědí do Zpravodaje podepsaný kolega Antoš, který účetnictví vůbec nerozumí?

Správná odpověď: protože nikdo, kdo někdy viděl účetnictví alespoň z rychlíku, by se pod takovou blbost nepodepsal.

A to to vymýšleli měsíc a půl - článek jsem odevzdávala v půlce srpna.